Tropické pralesy světa
Pralesy jsou domovem přibližně dvou třetin suchozemských druhů rostlin a živočichů. Zachovávají stabilitu klimatu a udržují rovnováhu života na Zemi.
Téměř 80 % všech světových pralesů již bylo zničeno, z toho velká část v posledních třiceti letech. Dokonce i poslední pětina, která ještě zbývá, je nyní vážně ohrožena. Průmyslová těžba dřeva devastuje i oblasti, kde dodnes žijí původní přírodní národy. Kácení je vyhání z domovů, plení jejich přírodní zdroje a ohrožuje jejich kulturu i samotné přežití. Navíc kácením pralesů vzniká přibližně pětina globálních emisí skleníkových plynů.
Zasněžené pralesy Sibiře
Ruské lesy mají zhruba dvojnásobnou rozlohu amazonského deštného pralesa a jsou největší souvislou lesní oblastí na Zemi. Čtvrtina celkových světových zásob dřeva se nachází právě v Rusku. Každý rok je zničeno 20 000 km2 lesa – tedy více než v Amazonii. I přes extrémní podmínky žijí v ruských severských pralesích mnohé vzácné druhy rostlin a živočichů, např. levhart amurský, medvědi, vlci, lišky, sobi, losi a sibiřské veverky. Na jihovýchodním okraji tajgy se vyskytuje největší žijící druh tygra na světě – tygr sibiřský, který původně obýval obrovské území v Asii. Dnes ve volné přírodě na malém území přežívá posledních 200 až 300 kusů, v zajetí se nachází asi 1 000 zvířat.
Obrovská území ruského pralesa byla zničena především kvůli průzkumu a těžbě ropy, lesy dále ohrožuje výstavba infrastruktury a požáry. Zvláště na Dálném východě dochází kvůli exportu dřeva k rozsáhlým holosečím. V nejsevernější části Evropy leží poslední nedotčené lesy kontinentu, tzv. boreální lesy, za něž však samozřejmě nemůžeme považovat skandinávské borovicové plantáže. Kdysi bohatě zalesněné Švédsko a Finsko se dnes podílejí na rozloze zbylých evropských pralesů pouhými třemi procenty. Panenskými lesy jsou však dosud pokryty velké oblasti západního Ruska. Ty dnes tvoří jediné útočiště velkých šelem, například vlků, lišek a také medvědů, kterých dnes zbývá asi jen šest tisíc. Medvědy je možné najít v několika málo oblastech severní Skandinávie, na jihu a jihovýchodě Evropy a v evropské části Ruska. Avšak i v Evropě se těží dřevo z posledních zbytků pralesů, například v evropské části Ruska je ročně zničeno 150 km2 lesa. Těžba se nevyhýbá ani zbytkům původního lesního porostu ve Finsku. A s poslední divočinou mizí i poslední evropští medvědi.
Pralesy severní Ameriky
Na jihu kanadského západního pobřeží, v Britské Kolumbii, se nachází jeden z posledních deštných pralesů mírného pásma. Rostou zde tisícileté cedry a až devadesát metrů vysoké smrky. Odhaduje se, že dvě třetiny ze 140 000 zdejších druhů rostlin, živočichů a mikroorganismů jsou vázány na prales jako životní prostor. Patří mezi ně například medvěd grizzly, puma či vlk – dříve jeden z nejrozšířenějších savců na Zemi.
Populace vlků se přitom dnes v Severní Americe odhaduje na sotva 63 000 zvířat. Příčinou je právě ubývání velkých souvislých oblastí lesa, které vlci potřebují k lovu. Dřevařské firmy provádějí v této oblasti holoseče, aby získaly celulózu k výrobě papíru. Na celém severoamerickém kontinentě tak zničily od roku 1990 do roku 2000 přinejmenším 123 000 km2 pralesa. Chráněné oblasti se za stejnou dobu zvětšily z necelých sedmi procent na pouhých jedenáct a většinou ani nezahrnují nejcennější části původních lesů. Po letité kampani Greenpeace se v dubnu 2001 podařilo zajistit dočasnou ochranu pro oblast zhruba 16 000 km2 pralesa Velkého medvěda na západním pobřeží Kanady. Přesto nejsou deštné pralesy mírného pásma zdaleka mimo nebezpečí a jejich ohrožení dřevařským průmyslem i nadále trvá.
Džungle jihovýchodní Asie
Jen 20 % světových pralesů zůstává zachováno ve velkých, neporušených plochách. Mezi nejohroženější patří ty, které se táhnou z jihovýchodní Asie přes Indonésii až k Šalamounovým ostrovům v Tichém oceánu. Často bývají označovány jako „rajské pralesy“. Tato nádherně různorodá oblast je domovem stovek domorodých kultur a živočišných i rostlinných druhů, které se nikde jinde na Zemi nevyskytují. Na ostrově Nová Guinea, který je druhým největším ostrovem na světě, se nachází největší souvislé pralesní plochy v asijskopacifickém regionu.
Rajské pralesy obsahují ekosystémy tropických deštných lesů, mangrovových porostů, pobřežních a bažinných lesů. V sušších oblastech a v horách se skvěle daří monzunovým a opadavým lesům. Posledně jmenovaná prostředí jsou domovem neuvěřitelného počtu endemitních rostlinných a živočišných druhů. Jde například o tygra sumaterského nebo největší květinu na světě, metrovou rafflesii. Indonéský prales je mimo jiné útočištěm posledních volně žijících orangutanů, nejohroženějších velkých lidoopů. Orangutani dorůstají výšky až 1,5 m a váží až 100 kg. Jsou plně přizpůsobeni životu ve větvích stromů, které jen výjimečně opouštějí. Kácením pralesů jejich domov nenávratně mizí. Hrozí tak, že se populace orangutana z volné přírody zcela ztratí. V džungli jihovýchodní Asie žijí také lidé. Jejich hluboký vztah k lesu, nezbytný pro kulturní, spirituální a fyzický blahobyt, se po tisíce let nezměnil. Diverzita těchto kultur je mimořádná. Samotní obyvatelé Nové Guineje hovoří více než tisícem jazyků. To představuje zhruba jednu šestinu aktuálně existujících živých jazyků na Zemi. Stále zelený deštný prales v ostrovní oblasti jihovýchodní Asie, zejména v Indonésii a na Papui-Nové Guineji, patří k nejstarším lesům světa a je nesmírně druhově bohatý. Tato pestrost je však čím dál více ohrožena, protože přes 70 % rozlohy někdejších deštných pralesů v této oblasti již bylo vykáceno a jejich ničení se v posledních letech ještě zrychlilo. Vinu nenesou jen japonské dřevařské společnosti. Také evropské a severoamerické země stále ještě patří k odběratelům tropického pralesního dřeva.
Pralesy střední Afriky
Deštné pralesy střední Afriky rozprostírající se od Kamerunu a Středoafrické republiky přes Kongo a Rovníkovou Guineu až po Gabun představují vedle Amazonie druhou největší oblast tropického pralesa na světě. Žije zde nesčetné množství živočišných a rostlinných druhů. Jen lesy Demokratické republiky Kongo hostí zhruba tisíc druhů ptáků a čtyři sta druhů savců. Džungle střední Afriky je také domovem slonů pralesních, kteří se od slonů savanských liší menším vzrůstem. Vědci nedávno zjistili, že slon pralesní se již před 2,5 milionem let geneticky oddělil od svých příbuzných a vytvořil tak samostatný druh. Dnes se v afrických pralesích vyskytuje asi 100 tisíc těchto živočichů, zatímco před dvaceti lety jich bylo dvakrát tolik. Afrika v posledních třiceti letech přišla o dvě třetiny původních lesů. A stejně jako v dalších oblastech je i zde hlavní příčinou dřevařský průmysl.
Konžský prales – to jsou mohutné kmeny ebenovníků, wenge či irroko, skupinky goril horských, šimpanzi bonobo, žirafy okapi a více než dalších 39 unikátních živočišných druhů, hlavně savců, které nenaleznete nikde jinde na světě než právě zde, v místě, které mistrně popsal Joseph Conrad v románu Srdce temnoty. Konžský deštný prales je druhým největším deštným pralesem na světě, hned po amazonském, a patří mezi nejhodnotnější ekosystémy planety. Mezi výše zmíněných 39 endemických druhů (biologické druhy nevyskytující se nikde jinde na světě) patří také například unikátní druh slona pralesního, největší antilopa – bongo, buvol lesní a mnohé další. Krom těchto endemických druhů zde nalezneme dalších 270 druhů savců a více jak 10 000 rostlinných druhů, z nichž zhruba 3 330 se nevyskytuje nikde jinde než právě v tomto regionu. Ačkoliv je tedy tento prales nazýván konžský právě proto, že se největší jeho část rozkládá na území Demokratické republiky Kongo (téměř polovina rozlohy), druhá polovina leží v dalších pěti sousedních státech. V republice Kongo, v Rovníkové Guineji, v Kamerunu, v Gabonu a v republice Střední Afrika. Největší problém, který ohrožuje existenci tohoto unikátního ekosystému, na kterém jsou existenčně závislé desítky milionů lidí (například jen v samotné Demokratické republice Kongo je to přes 40 milionů), představuje ilegální těžba. V tom svoji silně negativní roli sehrává zejména Evropská unie. Velké těžařské firmy jsou totiž ovládány evropským managementem, hlavně francouzským, německým a italským. Evropa však patří též k hlavním odběratelům vytěženého dřeva. Výjimku netvoří ani Česká republika, která se pomalu, ale jistě stává velkým dovozcem tropického dřeva z tohoto regionu.
Tady je jeden song o Michaela Jacksona, který se k tomuto tématu hodí.
http://www.youtube.com/v/XAi3VTSdTxU?version=3&feature=player_detailpage
Poslední Evropské pralesy
V nejsevernější části Evropy leží poslední nedotčené lesy kontinentu, tzv. boreální lesy, za něž však samozřejmě nemůžeme považovat skandinávské borovicové plantáže. Kdysi bohatě zalesněné Švédsko a Finsko se dnes podílejí na rozloze zbylých evropských pralesů pouhými třemi procenty. Panenskými lesy jsou však dosud pokryty velké oblasti západního Ruska. Ty dnes tvoří jediné útočiště velkých šelem, například vlků, lišek a také medvědů, kterých dnes zbývá asi jen šest tisíc. Medvědy je možné najít v několika málo oblastech severní Skandinávie, na jihu a jihovýchodě Evropy a v evropské části Ruska. Avšak i v Evropě se těží dřevo z posledních zbytků pralesů, například v evropské části Ruska je ročně zničeno 150 km2 lesa. Těžba se nevyhýbá ani zbytkům původního lesního porostu ve Finsku. A s poslední divočinou mizí i poslední evropští medvědi.
Pralesy zajišťují přežití velkého počtu rostlinných a živočišných druhů včetně medvěda, poletuchy a vysoce ohroženého výra. Tyto oblasti jsou také domovem desítek tisíc domorodých obyvatel. Pastevci sobů kmene Saami (Laponci) žijí v severních částech Švédska, Finska a Norska a v Murmanské oblasti v Rusku. Pralesy jsou také útočištěm tradičních kultur národů Komi a Nenet (Samojed), které obývají Archangelskou oblast a republiku Komi v evropské části Ruska. „Živé pralesy představují nejdůležitější prvek kultury kmene Saami. Staré lesy jsou klíčově důležité pro pastevectví sobů a neměly by být za žádných okolností rozmělněny na celulózu. Kultura Saami nás učí respektovat pralesy už od našeho dětství,“ prohlásil Pekka Aikio, předseda finského Parlamentu Saami.
Deštný prales v Andách
Deštné pralesy se v mírném pásmu vyskytují velice zřídka. Jižní Amerika se může pochlubit pouze pralesy v chilských horách. Ani chilský prales však neleží dostatečně daleko od zbytku světa, aby byl v bezpečí před likvidací. Největší část je již odlesněna nebo poškozena a poslední zbytky stále ohrožuje dřevařský průmysl. V odlehlých a neustále se zmenšujících lesích žije velmi vzácný jelen huemul, jehož zvláštním znamením jsou dlouhé uši. Kdysi se vyskytoval od horských oblastí až k chilskému pobřeží, dnes žije jen na zlomku svého původního území vysoko v horách, v nadmořských výškách mezi 3 300 až 5 000 metry. Unikátní jelen huemul má šanci přežít, pouze bude-li zachováno jeho původní prostředí – deštný prales.
Mizení tropických deštných pralesů, domova pro více jak polovinu živočišných druhů na Zemi, je zřejmě nejvíce patrná ekologická pohroma, které čelíme.
Firma Ferrero se chlubí výrobou známé Nutelly. Již brzy bez palmového oleje, který měl z důvodu zakládání dalších plantáží, na svědomí zánik deštných pralesů v Indonésii.